Reklama
 
Blog | Jakub Mareš

Porazily staré MiGy výkvět amerického letectva?

Po internetu se šíří rozličné teorie.USA je těsně před rozpadem, zlatý standard představuje cestu vpřed, technologie stealth je snadno porazitelná letadly z druhé světové války.Tento článek a několik dalších se tedy pokusí o saturninovské odhalení a napravení omylů, ale spíše geopolitických a vojenských než literárních.

Začněme s jedním z často uváděných důkazů neschopnosti amerického letectva – cvičením Cope India 2004, kde došlo k neslavné porážce amerického letectva starými letouny Indů, které si různí lidé doposud vykládají jako doklad toho, že americké letectvo je papírový tygr. Co se tedy vlastně stalo?
4. ledna 2004 poprvé po skoro 40 letech přistálo letadlo amerického letectva na indické půdě, konkrétně na základně Gwalior, domově 7. stíhací eskadry indického letectva známé také jako „Bojové sekery“. Byl to začátek prvního cvičení Cope India, jehož výsledky překvapily USA i svět a dodnes jsou kontroverzní. Indové totiž USAF rozdrtili tak, že konečný poměr sestřelů byl 9:1.

Cvičení se odehrávalo mezi 16. a 27. únorem. Americké letectvo, reprezentované třetí perutí ze základny v Elmendorfu na Aljašce létalo na F-15C (v počtu 6 kusů), zatímco indická 7. eskadra létala na Mirage 2000, Su-30MK, MiG-27 a MiG-21 s vylepšeným radarem a avionikou (dohromady 18 letadel). Souboje většinou probíhaly tak, že ve vzduchu bylo alespoň 12 indických letadel proti 4 F-15C. Pravidla boje byla nastavena tak, že nebylo možné používat střely vzduch-vzduch středního a dalekého dosahu, tj. USAF nemohlo aplikovat svoji taktiku pro boj s přesilou – využití střel AMRAAM k eliminaci části protivníků ještě před „bojem na nože“. Americké stíhačky navíc ani nebyly vybaveny moderním AESA radarem, který je velmi užitečný pro hledání objektů s relativně malým radarovým profilem jako je MiG-21 a fakticky tak musely čelit trojnásobné přesile s malým varováním. Americké letectvo zároveň nemělo k dispozici žádné střely s aktivním naváděním, kdežto Indové měli sovětské Vympel-77/AA-12 a francouzské Mica. Protože navádění AA-12 funguje tak, že střela je odpálena, během letu dostává dodatečné informace a až v konečné fázi letu zapne svůj vlastní radar, Američané vlastně nevěděli, kdy jsou zaměřováni a střílí se po nich, kdežto Indové ano, případně mohli mít indičtí piloti radar vypnutý mnohem častěji než Američané, což výrazně snižovalo jejich viditelnost.

Hlavní problém ale byla taktika. Američané očekávali, že budou létat proti pilotům na úrovni typických armád třetího světa, ale opak byl pravdou. Indové byli adaptabilní a zároveň schopní plánování – na rozdíl od např. Iráčanů v Zálivu sice měli plán, ale nedrželi se ho křečovitě, zkoušeli různé taktiky a ty které nefungovaly, prostě vyřadili. Nepoužívali pouze klasickou taktiku z období studené války, kdy se pozemní radarové stanoviště snaží navést letadla tak, aby se dostala do vhodné pozice, ve které ji radary F-15 nezaznamenají – přičemž úspěch závisí na dobrém odhadu směru letu a chování nepřítele. Indická letadla aktivně sdílela informace o situaci s ostatními a využívala výhod a nevýhod jednotlivých strojů – např. Su-30 mohl použít svůj výkonný radar a předat informace ostatním stíhačkám, aniž by ty musely zapnout svůj (další klasická taktika, kterou může díky velkému zrychlení Su-30 provést, je dostat se pod letovou hladinu nepřátelského letounu a letět velice pomalu – dopplerovský radar F-15C není schopen zaznamenat nepohybující se cíl, a tak je Su-30 zaměněn za součást krajiny).

Další nepříjemné překvapení představoval vylepšený MiG-21, který mohl využít svůj malý radarový profil, vysoké zrychlení a vybavení pro elektronický boj k provedení překvapivých útoků. Pokud Indové nesestřelili všechny F-15C v prvním útoku, nesnažili se prodlužovat boj s F-15C, ale stáhli se a útok znovu opakovali. USAF se tak stalo obětí velice obtížně nastavených pravidel boje, které byly přijaty nejspíš kvůli domnění, že protivník nedisponuje moderním letectvem.

Existuje ale i další verze toho co se stalo, a proč USA přijalo takové podmínky boje. V roce 2004 se totiž právě přehodnocoval rozpočet pro stavbu nových F-22. Existuje tak názor, že letectvo přijalo takové podmínky právě proto, aby prohrálo a vytvořilo tlak na stavbu většího množství F-22.
V každém případě ale indické letectvo prokázalo, že je co do výcviku na světové úrovni a přestalo být vnímáno USA jako podřadná armáda třetího světa. Cope India se od té doby několikrát opakovalo, a indické letectvo dostalo možnost se zúčastnit i velice prestižních cvičení jako bylo např. Red Flag 2008 na letecké základně Nellis.

Reklama